čtvrtek 21. ledna 2016

Křeč: nový člen naší rodiny

28. dubna 2011
Musím vám to prostě říct. MÁM KŘEČKA!

Pro někoho z vás je to možná banální věc, pro mě je to ale doslova spasení. Asi nevíte, že moje první zvíře bylo morče a koupili jsme si jej s otcem. Helenka. Chcíplo. Protože máti nesnáší smrad ze zvířátek a cítí je na sto honů. Kdežto druhé zvířátko bylo pro změnu morče a jmenovalo se Helenka. To jsem dostala od tety jako náhradu. Chcíplo. V králikárně to pro mě bylo daleko, vysoko a od té doby jsem žádné zvíře neměla.

Vlastně jo, kočku. Ale ta nebyla tak docela moje. Měli jsme u babí hrozně moc koček, které se v zanedbaném dvoře prostě usadily. A jedna z nich byla krotší, jmenovala se Dan,jak jsem jí říkala jako fanda Harryho Pottera. Dan byl můj kámoš v době, kdy mě lidi nejvíc nesnášeli. Já byla sama, bylo mi asi... deset? Jenže pak se u nás opravovala silnice (tehdy kolem dědiny nebyl obchvat a jezdilo tudy hafo kamionů) a jednoho dne jsem ho objevila v koloně mrtvého. A odpoledne z něj byla jen krvavá máčka rozťápaná po silnici. Trauma. Nedůstojné a traumatické. Bývala bych přežila smrt jako takovou, během vyučování jsem se připravila na pohřeb, který, jak jsem naznačila, proběhl oplakáním mastného fleku na asfaltu.

Pak mi máti žádné zvíře dovolit nechtěla. Nikdy. Chtěla jsem snad všechno, bylo mi jasné, že psa nebo kočku si pořídit nemohu, ale co něco malinkatého? Nic. Při každé příležitosti mi matka začala nadávat že jsem nezodpovědná a tak dále. Taky mi předhazovala morče - které sice zemřelo trpce a osaměle jakožto položka ze seznamu ukřivděných z mé strany, na jež jsem nějak zapomněla - avšak ne zcela mou vinou. Znepřístupnit někomu něco a pak mu vyčítat, že se o to nestaral?

Naštvala jsem se. Ustupující úzkost a drzost získaná během vztahu s Marzem mi dovolila postavit se matce. V plném rozsahu. Tak jsem odkoupila od kamarádky za pakatel příslušenství, terárko, klokotoč i pítko a podobné nutnosti a s přítelem jsem zavítala do zverimexu.

Pár hodin po jeho přivítání v rodině totiž prohlásila, že je totálně sladký a že je roztomiloučký. No, prostě, vědět, jak to dopadne, netrápím se celé ty roky, co toužím po zvířátku. Živoříme spolu chvilku, ale zatím je moc hodná a tichá.



Žádné komentáře:

Okomentovat

Počítadlo návštěv