čtvrtek 21. ledna 2016

Takové běžné psí operace...

(Prosinec 2014)
Jste-li pejskař, podstupuje váš chovanec různé operace. Ne, nechápejte mě špatně. Nemyslím kastraci, přivazování žaludku, ani jiné závažné zákroky. Myslím ty jednodušší, které by měly být pravidelně prováděny - ať už denně nebo jednou za čas - ale ani tak je mnozí z nás neprovádí.


Když byla Peg štěně, vesele mi slízávala odčervovací pastu a já i říkala: Tyjo, to je fakt hračka. Prostě cajk. To samé jsem si říkala, když starší Peg cucala brusinkový sirup nebo čaj na nachlazení. Živočišné uhlí na průjem, který se spustil poté, co několikrát vyjedla koš, byl taky podán hravou formou. Veškeré injekce od lékaře v té době snášela v pořádku. Problém byl, když vyrostla a dostala první včeličku coby velká ženská. To už byl průser.

Z mého psa se během několika týdnů - aniž bychom si všimli - stal upískanej harant, který má pořád nějaký problém. Začala jsem si připadat jako máma puberťáka, který nenávidí celý svět, celý svět nenávidí jeho, akorát ty problémy se sebepoškozováním nějak nepřicházely - a že by mi trocha jejího masochismu pomohla.

S jejími přibývajícími měsíci se ze mě totiž stala úzkostlivá "mamina" (ano, říkáme si s Medvědem mamka - taťka a je mi jedno, co si o tom kdo myslí), která se svou ratolestí občas tak trochu zápasí. Nedávno jsem si například všimla, že má Peggy červené okolí očí. Možná alegie, kdo ví. Jelikož se všemi bolístkami (samozřejmě i svými) hned běžím na Google a hledám alternativní bezlékové řešení, udělala jsem to i teď. Poradny mi poradily světlíkové kapky do očí. Prý jsou naprosto super, problém se po pár dnech zlepší, je to ultra alternativní, je to levné, je to protě boží.

No co, řekla jsem si. Stejně by mi je strčil i veterinář, navýšil cenu a ještě si zaúčtoval kilo za ošetření. Žádný takový. Tak jsem koupila double balení světlíkových kapek. Devadesát korun, extra bylinková no name značka, paráda. Klekla jsem si k feně, chytila levou rukou čumák, pravou lahvičku a kápla. Peg zavřela oko a cukla. Kapka padla, říkám fajn, to půjde. Jenže nešlo. Chytila jsem ji násilím mezi kolena a pokusila se znovu. Ohnala se zubama, samozřejmě. Nasadili jsme náhubek. Pokaždé, když se mi ruka přestala třást, fena cukla. Takže po dobrým, ani po zlým to nepůjde. Znovu jsem šla a Google a vyčetla zkušenosti lidí, co psa po půl hodině uplatili pamlskama a šlo to krásně. Uplácím pamlskama. Škemrám. Půl hodiny v hajzlu. Nic. Schovala se pod stůl a čmí do blba, abych jí v nestřžené chvilce nekápla do očí světlík. Jsem unavená. Kapáí křečkovi mi svého času dělalo menší problém.

Vytahuju stříkačku, kterou jsem jí podávala sirup. Nakapu do ní světlík. Zaujímám hravý postoj. Skáču po čtyřech po kuchyni, štěkám, kňučím, vrčím, a když přijde blíž, vystřelím jí kapky do obličeje. Po deseti minutách má světlík o celé hlavě, jen ne v očích. Vzdávám to.

Druhý den. Přemlouvám. Uplácím. Zase se pokouším natočit hlavu k sobě. Pes se ožene, silně cvakne. Jednou, dvakrát, třikrát. Mám totálně paralizovaný, fialový palec a u nehtu se objeví červená skvrnka. Brečím. Řvu: "Ty hajzle malej, ať ti ty oči třeba vyhnisají."

(Věnuju nerozbalenou lahvičku kapek do očí.)

Peg má drápy, jak prodavačka z butiku. Hlavně ty ostruhy jsou síla. Když chce někomu ojet nohu, zatne mu ostruhy do kůže a tu bolest si nedokážete představit. ČEZ vrací peníze za plyn, tak slavnostně kupuju kleště na drápy. Paní mi ukazuje výběr a veškerý sortiment. Nadšeně ocházím s kusem za dvě kila.

Doma následuje známý rituál. Vytahuju menší náhubek, který si neumí Peg sundat. Peg ho vidí. Zdrhá pod stůl. Otáčí hlavu, abych jí ho nemohla nasadit, ale nejsem kretén. Nasazuju náhubek. Pojď, bobane, beru si ji na klín. Cvaknu jeden dráp. Teda spíš ho uhobluju. Kleště jsou totálně na hovno. Anebo nedokážu ocenit jejich práci, nevím. Každopádně tři drápy částečně dolů, pod blbým úhlem. Při odcvaknutí čtvrtého drápu Peg nadskočí. Obávám se, že jsem jí jej neucvakla správně. DOOOST! Červená, upocená, rozklepaná zahodím kleště do kouta. Psovi dávám piškot a jdeme na procházku. Po procházce vyhledávám nejbližší salóny pro psy, kde berou karty.

(Prodám levně kleště na tenké drápky - např. pro hlodavce.)

A jaké z toho plyne ponaučení? Když chcete týrat zvíře, najměte si odborníka. Nevím jak vy, ale já na to rozhodně nemám.

Vyčerpaná sedám k počítači a píšu tuhle sračku. Otvírám si výbornou tofu paštiku Patifu s příchutí husích jater s vínem. Peg vyskočí na postel, kňučí mi do ucha. Zapomeň, upozorňuju ji. Nedostaneš ani prd s mákem. Nic nepomáhá. Peg je tu co minutu. Výhrůžně vyndávám kapky do očí a držím je při psaní v dlani. Fena zatím neměla odvahu přijít blíž.

(Fotografii Peggy pořídila M. Zabystrzanová)

Žádné komentáře:

Okomentovat

Počítadlo návštěv