úterý 2. února 2016

Jsem unavená.

Odložit zakončení studia o rok nebyl nejlepší nápad. Dopadlo to tak, jak všichni předvídali; ačkoli jsem byla skálopevně přesvědčená, že na veškerou práci budu mít celý rok, soustředila jsem se během té doby na bezvýznamné píčovinky každodennosti, péči o domácnost, psa, céčkové předměty, dobrovolnictví. Měla jsem dojem, že lítám od jedné věci ke druhé a dnes - když mám jít na zkoušku z literatury, na kterou se cítím až obludně nepřipravená - mám pocit, že jsem lítala maximálně od ničeho k ničemu.

Škola mě  nebaví! Až skoro na konci čtvrtého ročníku si připouštím, že to, co jsem si vybrala ke studiu a plánovala jsem se tím živit, je ohromná masa velice zajímavých informací, které mi nic neříkají. Za ty roky hlubokého patlání se v něčem, co někdo napsal, mi je naprosto u prdele podstata těch desítek, stovek autorů, který jsem nikdy nečetla. Najednou je mi úplně jedno, jestli tu školu dodělám. Počítám s tím, že ty dva, tři měsíce, které mám na to, abych dohnala poslední čtyři roky, nestačí. A v myšlenkách marně toužím po tom dostat se na psychologii. Dálkově. Pracovat u toho někde na dohodu, abych si vydělala na školné, protože bohemistiku prostě nedodělám. Vevnitř to vím a poprvé v životě je mi to úplně jedno. Namísto toho, abych se půl roku flákala zadarmo, samozřejmě ZKUSÍM školu dodělat, ale odmítám ji už brát tak vážně. Nikdy by mě nenapadlo, že mě může takto deptat čeština. Čtení. Nutnost číst něco, co mě ani za mák nezajímá. Strašně ráda bych zase četla to, co chci. Podvolila se svému klesajícímu nároku na četbu (poslední dobou mi stačí i povrchní, nicneříkající četba, jakou jsem kdysi četla výhradně z nudy). Nevím, co jsem si o sobě myslela. Měla jsem pocit, že jsem lepší, než ostatní jen proto, že jsem strašně sečtělá, a že jsou ostatní blbější, protože se nestydí přiznat, že nedočetli ani pohádkovou knížku a nepochopili Malého Prince. 

Malý Princ. Heh. Moje bible. Mohlo mě napadnout že vrcholem mé čtenářské četby jsou pohádky - byť pohádky směřující k podobenství, pohádky pro dospělé. Jestli dneska zaboduju - o čemž SILNĚ POCHYBUJI - půjdu a konečně si koupím ten hrnek, po kterém tak toužím. Abych měla konečně z toho, co dělám, dobrej pocit. Studium mě poslední dobou vede k neřízenému shopholismu. Ačkoli nemám peníze, na kartě jsem v mínusu a jde mnohdy o drobnosti, když je mi zle, něco si koupím. Když mi je dobře, něco si koupím. A tak kupuju a kupuju - věci, který jsou mi k ničemu, buď je sežeru, nebo rozbiju, nebo se tu válí.

Miluju život, ale pane Bože, poslední dobou mě k smrti nudí.

Počítadlo návštěv