čtvrtek 14. dubna 2016

Intolerance kofeinu

Když po několika bezesných nocích (respektive nějaké přeludy jste při tom bdění měli) píšete vedoucí bakalářky, že chcete státnicovat na přelomu KVĚTNA A ZÁŘÍ. Až tak mi hrabe.




     Rozněžněle vzpomínám na ty krásné momenty ze školky. To byl první a poslední moment, kdy jsem ve škole excelovala. Zatímco ostatní tahali kačera, žrali pastelky a hádali se, jestli dneska po obědě obsadíme černý domeček u jídelny, nebo ten hnědej ve východním rohu zahrady (protože sud okupovala školkovní elita a tam jsem nepatřila), já si znuděně četla Méďu Pusíka, hrála si s bárbínama oblíbenou hru na fabulaci a nutila zbytek party Nedotknutelných dělat věci, který by je v životě nenapadly.
No, dobře, už tehdy jsem byla tak trochu vypatlaná, protože jsem kdysi na téma "dopravní prostředek" namalovala barák, ale to je jedno (ale zase by se dalo říct, že jsem položila základy Montessori pedagogiky v postrevolučním školství). Tady jde o principál!

     Asi není vhodný moment k psaní článku na téma "já jsem strašně blbá a celej život mě krmili opakem" v momentě, kdy sedím nad rozdělanou bakulí týden před deadline a vypadám nějak takhle:




     Inu, člověk je lehce namyšlenej, považuje se za moudrýho, pokud je mezi blbejma (čímž chci pozdravit všechny tupany, se kterýma jsem se do osmnácti potkala). Jenomže pak nastal zvrat a já byla šoupnutá do světa chytrých. Do světa, kam jsem chtěla patřit, ale on ze mě udělal Courtney Love na cracku - a přitom v sobě mám akorát trošku kofeinu. Ano.
     Studuju čtyři roky tříletej studijní obor a jedinej výtěžek je součet ubytovacího stipendia, tři žlučníkové záchvaty a kofeinová intolerance. Začalo to tím, že se mi po kafi zvýšil tlak a končí to tím, že pokud si dám kafe po poledni, zadělávám si na divý delirium, při kterém několik hodin nemůžu spát, ale nemám energii na cokoli jiného. Číst mi nechutná, spát mi nechutná a tak vůbec.
     Ale nebudu negativní: potkala jsem hromadu inspirativních lidí a slyšela o nich hromadu inspirujících věcí, které si nepamatuju, protože mám paměť na krávoviny typu zákon setrvačnosti nebo to, že jsem se před pěti lety někde ztrapnila, ale nemám šajna, co jsem dělala nebo říkala včera. A to vedle lidí, kteří si pamatují, co na které přednášce řekli a co jste u toho vy dělali a měli na sobě, vypadá dost imbecilně.
             A tak do sebe liju Genius Tea, čisté gingko, píšu si seznam věcí, co budu dělat, až dostuduju. 

"Já nevím, co bych dělala, kdyby mě vyhodili ve čtvrťáku ze školy!"
"Hm, já bych si koupila bednu cideru a dočetla Jíst, meditovat, milovat. Co se dlouhodobých cílů týče, uvažuju, že bych se stala YouTuberkou a vymodeluju sochu obřího penisu, ať vyladím jangovou energii v bytě."
    
Ještě před rokem bych odpověděla:
"Ty pííííčo, já taky ne!"

      Ale dnes jsou některý věci jiný. V lednu jsem totiž snědla trošku homeopatik proti stresu, čímž jsem se předávkovala, tudíž je mi teď všechno volný. A tak dělám, co můžu a co se čeká. Ale asi bych byla zklamaná, kdyby jediný výsledek celé té snahy byla opravdu velká, velká, velká únava.

       No nic, jdu spát a zítra jdu dloubat prsty do země. Jak jsem kdysi v pubertě napsala: "Zoufalství nás nutí dloubat prsty do asfaltu s nadějí, že uděláme díru do země."I tohle je temná stránka mého intelektu.

GAUDEAMUS IGITUR!!!

2 komentáře:

  1. Já se jen modlila, aby už byl červen a já to měla všechno za sebou. A ono to uteče a pak si strašně oddychneš, ať už to dopadne jakkoli. Nezapomínej, že ti v komisi jsou jen lidi a většinou tě znají ze seminářů a kolikrát měli i šanci si tě oblíbit. Nezapomínej, že jsi talentovaná a rozhodně nejsi jediná, kdo si o rok prodloužil! A nezapomínej, že máš dost odvahy i na to, aby jsi šla na další vejšku (to já už neměla). Zmákneš to!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mě ještě bohužel čeká předtím komisionálka z dost náročnýho předmětu, takže možná budu ze školy dřív, než bys řekla švec. :D
      Ale díky za slova útěchy. =)

      Vymazat

Počítadlo návštěv