neděle 17. července 2016

Víkendový deníkový speciál #1

Moje blogová aktivita stojí poslední dobou dost za pytel a chybí mi psaní deníku. Tak jsem se rozhodla udělat pravidelný speciál. Tento článek jsem z nouze napsala vesměs v telefonu.


Inu, byli jsme vytopení. V sobotu v noci jsem se tak vyvalovala u mámy a seriálu Merlin (dokoukala jsem jej včera večer a spoiler: vůbec neskončil pěkně). Druhý den jsem měla ject k babičce na Valašsko a strávit zde pár dní. Plánovala jsem si, jak se budu procházet po "horách" (ty uvozovky jsou tam proto, že na Valašsku je "hora" krajové označení lesa), nasbírám nějakou bylinku, navštívím otcův hrob, najdu nějaké kešky a po cestě zpět se zastavím ve Valašských Kloboukách na jednom ze svých nejoblíbenějších míst na světě - Burešovo knihkupectví). A najednou mi volá Medvěd. Je zděšený. Z kuchyňské linky prý nejen stříká voda, ale stříká už zřejmě delší dobu, protože je voda v celém bytě.

Kurva drát, jak mně se zatmělo před  očima. Představila jsem si všechny věci, co mívám na zemi - lapťop, akustickou kytaru, elektrickou kytaru, maturitní vysvědčení, pas, hromada prádla - zatopený vodou. No, abych to shrnula, prádlo nám tlí v pytlích ještě teď. Za pět dní strojového sušení  hodnoty konečně padají. Všechno máme nastlaný v kuchyni. A na dvoře. A ve sklepě. A tak. Vypadá to tu jako v This War of Mine, jak máme všechno na jedné hromadě a spíme na matracích na zemi. Je skvělé, že tchán dodal vysoušeče, jinak bychom byli nahraní.

Medvěd poznamenal, že kdybychom se přestěhovali do většího, což on poslední měsíc propaguje a já stírám, nemuseli bychom bydlet na třech metrech čtverečních. Já mu odpověděla, že mít větší byt, tak bychom akorát museli sušit větší plochu; na druhou stranu kdybychom měli míň nábytku, jak jsem chtěla já, tak nám nemusel hnít na dvoře. Má to své výhody; dostaneme nový koberec (ten starý už byl flekatý - vtipné je, že ne od nás, už když jsme na byt přišli byly na něm nevyčistitelné fleky) a 

CO ČTU: Pátý díl Pretty Little Liars, dál mám půjčenou Emily Brontë a Na větrné hůrce, pořád jsem nevrátila Druhý dech a spoustu jiných knih. Čtu ale vyloženě PLL a Jíst, meditovat, milovat, což jsem rozečetla už loni v únoru a je to dost příjemné čtení.

CO POSLOUCHÁM:
Stává se mi, že se chytnu jedné písničky, kterou si pak pouštím pořád dokola, a proto jsem se rozhodla, že sem budu daný song v kládat. Tento týden je to Suzy od Caravan Palace.




CO PÍŠU: Inu, začala jsem dělat na detektivce a slíbila jsem, že nezačnu psát nic jiného, dokud ji nedokončím. Mé grafomanské srdce pláče.

Co mám v plánu příští týden: 
Dobrovolnictví na slackline příměstském táboře a položení koberce, vrácení pokoje do normálu.




Žádné komentáře:

Okomentovat

Počítadlo návštěv