pondělí 16. ledna 2017

K čemu je feminismus na světě?

O tomhle tématu uvažuju, pravda, už nějakou dobu, ale nějak jsem neviděla - jak už je mým pravidlem - způsob, čeho se chytit. No a tahle kauza, o které jste bezpochyby slyšeli, mi na to nahrála.


Psal se rok 2013 a já studovala první ročník České filologie na Univerzitě Palackého. Návštěvovala jsem seminář s názvem "Ženský, ženská, ženské". Tento seminář se měl, pokud si dobře pamatuju, věnovat oslavě ženskosti v próze, vůbec k postavení genderu v próze a z její skutečné naplně jsem byla dost zklamaná, protože pořádající doktorandka se výuky chopila tak, že do nás horem dolem sypala feministické studie. Což o to. Trocha vzdělání nikomu neublíží a i postoje ostatních lidí jsou na univerzitě důležité. Nevzpomenu si přesně, o jaké studie šlo, ani kdo je napsal. Vzpomínám si však na to, jak jsme si s kolegyní klepaly na čelo, jak jsou ty feministky uhozený, že řeší totální hovna, jako přechylování, když máme volební právo a vůbec můžeme dělat stejné věci, jako muži.

O pár let později - v podstatě nedávno - jsem měla období, kdy jsem pochybovala, jestli jsem naprosto smířená se svým ženstvím. Jestli ve mně nedřímá nějaká maskulinní, potažmo sexuálně neutrální rovina. Došla jsem v závěru, že jsem se svým ženstvím naprosto v souladu. To, co mi dělá problém, je předkládaná ženská role.



Co to v praxi znamená?
Já, která jsem neměla ani otce, ani bratra a s matkou jsem si musela vystačit úplně na všechno, jsem si uvědomila, že muži i ženy můžou máchat sikovkama a přitom mít rty natřený rtěnkou, stejně jako nosit šaty. Tyhle věci vůbec nesouvisí s tím, jak se někdo cítí být jakým pohlavím, protože sukně nebo rtěnka není věc přírodního určení pohlaví. Zjevné ženství nebo mužství je společenský konstrukt, který nám má pomáhat určit, zda je možné se s daným člověkem pářit. That's all. Nemusíme to dodržovat a můžeme se na to z vysoka vysrat.


A taky mi došlo, že když jsou na světě ženy jako já, můžou být na světě klidně muži, kteří nosí šaty a přitom zůstat muži. Ergo jejich mužství nebo ženství absolutně nesouvisí s tím, že si navlíknou leginy (že v tom můžou vypadat nechutně je věc druhá - blbě v leginách vypadá i spousta žen).
S tímhle závěrem jsem přijala sebe sama takovou, jaká jsem a nikdy nebudu jiná. Nejsem nijak vadná, nijak nemocná,  nijak odlišná. Nejsem ani transka, ani lesba, ani poník. Já jsem já. Nejsem vlastně ani feministka, protože jsem ráda, když mi chlap podrží dveře (pokud teda nechce, abych vypadla) nebo mi řekne, že jsem roztomilá a zaplatí kafe. Jak jsem pochopila, tohle k feminismu vůbec nepatří, tudíž pokud mě někdo nazve feministkou, tak si může vesele vysrat oko, protože tohle se mě prostě netýká.

Ale jak stárnu a šedivím a stává se ze mě Děda Mráz, tak mi dochází, proč feminismus ještě existuje. Protože.
Protože nejmíň jednou týdně slyším: "Jsi holka, měla bys být pořádnější." "Jsi holka, měla by ses denně sprchovat a srát kopretiny." "Jsi holka, měla bys mít doma umytý nádobí." Nebo naopak (ne ke mně): "Jsi chlap, tak by sis měl umět udělat doma pořádek, praštit do stolu." "Jsi chlap,  ten má smrdět a ty smrdíš jak kytka." A evergreen, který v životě doslova slýchám: "Brácha nemusí dělat domácí práce, já jo, protože jsem holka a prý se nevdám."
!!!!!

Vzpomínám si i na období školky, základky a střední školy, kdy jsem měla problém s tím, že jsem občas před učitelem utrousila nějaký sprostý slovo nebo udělala nějakou blbost a když jsem šla na kobereček, poslouchala jsem přednášky zahrnující věty jako: "Taková šikovná hezká holka a dělá  <činnostkterouspolužácispenisydělalitaky>.


Doprdele kurva drát, lidi! Lidi! Jsme v roce 2017! Holky chodí do práce a do školy stejně jako kluci! Mají stejné povinnosti! Z jakého posraného důvodu by měly automaticky dělat něco, co absolutně nesouvisí s tím, že mají frndu? A ani toho se moc nemůžeme držet, neboť vlastnictví frndy zase předpokládá plození dětí. A plození dětí,  jak se zdá dle slov zasloužilých mamynek, přináší neskutečnou moudrost a vševědoucnost. Takže bez toho nemůžeme být logicky naplněny a spokojeny, protože  prostě proto. A tak, a vůbec.

K čemu jsou holky na světě? Aby z nich byly maminky.

V první řadě chci říct, že ta básnička je neskutečně krásná. Ťuťu.. Nicméně zahrnuje  něco, co bych svou dceru, POKUD SE ROZHODNU MÍT DĚTI, nerada učila. Žijeme v jiné době, než básnička vznikla, společnost pokročila, problém není v tom, že by byla básnička sama o sobě závadná. Dokážu si představit, že by mě jako maminku potěšila. Kdyby mi ji odrecitovalo moje dítě, cítila bych z ní dětský  vděk za vlastní narození, za to, že jsem si nepodřezala ve čtrnácti krční tepnu a daný plod díky tomu existuje a tsk vůbec. Jako bezdětná mladá holka vidím v úvodu signál "dokud nevychováš dítě, tak jsi vlastně jako ženská odepsaná. 


Kdysi jsem měla doma nějaký pionýrský sborník básniček a písniček. Našla jsem tam kdysi básničku,  již si pamatuju dodnes. Už nevím, komu přesně byla určená (myslím, že Gottwaldovi, ale jistá si nejsem):

Za to, že se táta směje za máminu písničku,
mám Vás, pane prezidente, zapsaného v srdíčku.

Samozřejmě tím nechci říct, že je tahle žumpa srovnatelná s Žáčkovou poezií, ale vzhledem k jistému společenskému posunu je obé prostě neaktuální, jako třeba když čtete Julese Vernea a říkáte si: "Hm, ponorka, a co jako." Stejně jako je dneska ponorka běžnou věcí a totalita je dávno za námi, chci, aby si naše dcery uvědomily, že svými životy nemusí plnit nějaké definice. Žáčkova básnička nemusí nutně takovou definici splňovat, ale může být pro dětské superego stejně nebezpečná, jako tvrzení typu "kluci nepláčou" nebo "růžová je pro holky a modrá pro kluky".





Čili abych to něak shrnula: kdybych básničku sama našla a viděla ji, asi bych kvůli ní nikoho neotravovala, asi bych ani kvůli ní nedemonstrovala, ale určitě bych se nad ní zaškaredila a možná bych i na blogísek napsala. Minimálně bych s dítětem probrala, že to tak už v životě nechodí. Vzhledem k tomu, že pořád okolo nás existují machističtí debilové (a to, proboha, nemluvím o Žáčkovi!), kteří si myslí, že mateřství a péče o domácnost je opravdu jediným skutečným smyslem života ženy, pak musím, byť nerada, prohlásit: ano, feminismus je dneska ještě sakra nutnej.

9 komentářů:

  1. Ano, ano, ano. Naprosto souhlasím. Co dodat. Prostě se vším souhlasím.

    OdpovědětVymazat
  2. Mě někdy přijde, že si feministky prostě berou všechno zbytečně osobně. Já třeba v té básničce neslyším "ženská je dobrá akorát na plkání fakanů", ale "malé holčičky, až vyrostou, můžou být maminkami, takovými, jako jsou teď vaše maminky, hodné, starostlivé, co vás zahrnou láskou". Prostě takové to uvědomění, že maminky byly taky dřív malé holčičky, což si hodně dětí ne úplně uvědomuje, protože zná svoje rodiče pochopitelně až jako dospělé. Ve spouste textů, výroků, v popkultuře, může člověk najít význam, který ho uráží a nebo výzam, s kterým souzní. A může to být ta stejná básnička, ten stejný text písně, ten stejný obraz. jednoho nasere, druhého potěší. A neustálé rýpání se v detailech myšlenkám feminismu nejenže nepomůže, ale naopak spíš uškodí. Nejsme genderově neutrální bytosti, jsme muži a ženy, holky a kluci, něco máme biologické dáno, něco nás učí společnost a je fajn, že už dneska ženské můžou dělat věci, které dřív mohli dělat akorát mužští, ale neustálá snaha o jakousi genderovou vyváženost až neutrálnost mi přijde úplně ujetá. Tlačit do stereotypů násilím či výhrůžkama nebo být zahrnutý blbejma kecama, to je na prd. Ale snažit se ty stereotypy zcela vymýtit a trdit, že frnda nebo fifík, všichni jsme stejní, to je na prd taky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Lúmenn, ale tady jde o tu básničku až v POSLEDNÍM případě.

      Vymazat
    2. Já mám v hlavě mozek a kámošky feministky, mě to vysvětlíš. Ale Frantovi z hospody a Máně ze skladu to připadá, že feministky a gender aktivisté řeší píčoviny za jejich daně. A stran této komunikace feministické hnutí naprosto selhává. Akorát plní internetové diskuze o tom, jak jsou ženy sexuálně objektivizovány kdykoli se někde na reklamě nebo na fotce obecně objeví vyzývavěji oděná ženská a lobbují za genderovou vyváženost básniček, což většině společnosti přijde jako totálně uhozená kravina. A upřímně, i když se v tom snažím hledat smysl a chápat ty myšlenky (sama jsem byla většina života víc chlap, než ženská:)), i pro mě je to obtížně uchopitelné a akceptovatelné.

      Vymazat
  3. S Myší královnou naprosto souhlasím. A přidám svůj pohled: tahle básnička je OK pro děvčátka/ženy, které se jednou tou maminkou doopravdy stanou, což je dejme tomu 99 % z nich. Mateřství je naplněním ženské role. ŽENSKÉ ROLE. Takže asi chápete (Myší královna to asi chápe, Lumenn ale asi míň), že je to OK pouze pro ženy, které se rozhodly (nebo vůbec mohly) svoji ženskou roli přijmout a žít ji. Pokud jste žena (sex), která ale z nějakého důvodu nemůže nebo nechce žít jako žena (gender, neboli co se od ní očekává - třeba neplodit děti, nepečovat o manžela a dělat to, co je obvykle doménou mužů), máte i v naší "svobodné" společnosti u většiny lidí smůlu. Jste nedostateční, divní, zvrhlí, popřípadě pitomý feministky. Těmi feministkami jste často ve chvíli, kdy si svůj "zvrhlý" postoj ještě dovolujete obhájit. Nejsem feministka ve smyslu že bych chtěla, aby byli všichni stejní (stejné, genderově neutrální bytosti)! Jen v tom, že chci, aby si každý mohl vybrat svou roli a svůj způsob života, i když to někomu jinému připadá nepatřičné a na prd. Třeba já si vybrala. A podle této básničky - nejsem na nic (jelikož maminka ze mě nejspíš už fakt nebude).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No a to právě Lúmenn nepochopí, proč si tu básničku bereš osobně:) Protože vždycky se najdou lidi, kteří budou druhé osočovat za to, že nenaplňují jejich představy o světě a to se zdaleka netýká jen genderu. Intelektuálové osočují kopáče kanálů, že jsou nevzdělaní, kopáči kanálů pohrdají právníky, protože neumí vzít do ruky lopatu. Duchovně založený člověk opovrhuje majitelem hospody, hospodský má lochec z kněze. Vždycky budeš někomu pro smích, někdo tě bude hejtit, někdo tě nebude chápat a tlačit tě někam, kde nechceš být. A pokud se výrazně lišíš od majority, bude těch lidí, kterým jsi svou jinakostí trnem v oku, prostě jenom víc. Lidi jsou otroci svých domněnek a cesta ven není snadná. Na druhou stranu většina lidí je v pohodě jak ve škatulce svého pohlaví, tak svého genderu, takže to mají jednodušší a nechápou, že někdo to takhle jednoduchý nemá. je fajn jim to vysvětlit, ale způsob, jakým se to momentálně ze strany feministek děje, tu majoritu spíš žhaví do běla, než pomáhá lámat ledy.

      Vymazat
    2. Já třeba nechápu, proč někomu vadí polonahá kreslená černoška v reklamě ma pívo. S tím, že někomu vadí (podotýkám, že slovo "vadí" zahrnuje celkem nenásilnou, klidnou diskuzi mezi lidmi, kteří se snaží uvažovat nad hranicemi vlastních pocitů) tohle, to docela chápu.
      Protože mně úplně stejně vadí, jak jsem zmínila: "Jsi holka, máš mít doma čisto, zaťupané jebáky na bradě a mluvit slušně."

      Vymazat
  4. Mnohdy mě spolužáci na základce osočovali a pokřikovali na mě, že jsem feministka. Protože to slovo dostalo hanlivý význam. Pokud někdo chce řešit otázku feminismu, měl by si o tom nastudovat podrobnosti, přečíst si knihy, původní program atd. Feminismus jako ideologie/filosofie absolutně nemá za cíl povyšovat ženy nad muže, ale naopak postavit je na stejnou úroveň. Bohužel, to vnímané jako celý feminismus, je jen jeho odnož - radikální feminismus, který chce ženy dostat do role nad muži. Bohužel to tak bývá u všeho, že nejvíce si lidé všímají radikálních postojů. Existuje a existovalo mnoho feministů a feministech s myšlenkami, které jsou obdivuhodné. Kdyby někdo konečně začal brát feminismus jako takový, nevadilo by mi to a klidně bych se k feminismu přihlásila. Stojím za ženami, které si vybraly/vyberou jinou cestu než já. Nevidím důvod, proč by žena bez dětí měla být vadnou ženou.
    A taky nevidím důvod se nípat v básničce, kterou někdo napsal, aby se děti naučily číst. Jak píše někdo výše, každý si v čemkoliv najde svoje. Někdo negativní, někdo pozitivní. Děti se mají naučit písmenko M, tak Ema mele maso. Ano, Ema je doma a vaří. Autoři nad tím takto nepřemýšleli, prostě dali dohromady slova, která děti znají, která jsou lehká. Nejde procvičit písmeno M, když Tata mele maso a nosí sukně. Pokud dítě přebírá názory jen z Čítanky, je asi něco špatně s prostředím, kde vyrůstá.

    OdpovědětVymazat
  5. Zajímalo by mě, jestli by takový poprask způsobila i básnička o klucích, kteří jednou budou tatínky.

    OdpovědětVymazat