pátek 10. února 2017

FAMU diary - díl III. a poslední


Takže je to tak. Jsem tam. Jenomže to pro mě znamená spoustu změn. Spoustu.
Jak řekl Bondy, když se modlíme k Bohu, ať se splní vůle naše, připravujeme si tím pohodlné peklo. Když si ale přejeme, ať se děje vůle Boží, dějí se zázraky. Člověk roste a vyvíjí se, učí se.


Poslední dobou jsem se učila pokoře. Všechny ošklivý věci, co mě potkaly, byly zkouška mé pokory. Toho, co od života čekám. A tenhle postoj dělá nemožné - vidíte sami. Prvním dárkem z nebes byl Skřivánek a to je pro mě teď hlavní. Nicméně by měla žena dle mého tak trochu počítat s tím, že skřivánkové občas odlétají, a proto jsem se rozhodla se přijetí na FAMU nebránit.


"Já vlastně ani nevím, jestli tam chci," psala jsem Nerttimu po cestě přes Staromák.
"Tak to sis docela zavařila," odepsal, "protože se tam pravděpodobně dostaneš."
Kurva.

Sbalila jsem si batoh a odjela vlakem zpátky a představovala si, jak by byly cesty za mámou příjemné, kdybych jezdila lepšími vlaky. V podstatě bych jezdila stejnými vlaky, jakými k mámě jezdím už z Olomouce, ale jelikož je ta cesta delší, už se můžu v LeoExpressu rozvalit na tři hodiny místo jedné, než přesednu na autobus ve Starém Městě. Pes zadarmo. Už jsem si v duchu ty cesty plánovala, začala jsem se těšit na ISIC, na studentský průkaz, ubytovací stipendium a všechny ty krásný věci, o který jsem nedávno přišla po vyhazovu z UPOLu.

<joke> Z třídy výhled rovnou na Pražský hrad, jestli víte, jak to myslím </joke> #sranduju #nevolejte_kriminalku #opakovany_vtip

Takže se mi teď - abych to shrnula - dostalo úžasných darů a já jen musím vymyslet, jak je všechny skloubit dohromady, aniž bych tím ani jeden z nich nezašlapala. Bude těžké opustit své pohodlné peklo dálkového studia, brigády, garsonky sdílené s kamarádkou, levné bydlení v centru, minutu na tramvaj. Musím se s tím nějak poprat.

Olomouc nade mnou pomalu popotahuje, protože se jí bude stýskat, ale druhou rukou balí buchty do ošatky. Byla to hodná maminka, můj druhý domov, bude se mi po něm stýskat. Mísí se ve mně spousta negativních emocí - alespoň zatím. Ale chci tam, půjdu tam, protože cítím, že musím. Protože nechci jednou dětem v děcáku před spaním vyprávět, jak jsem měla obrovskou šanci a nevyužila ji. Nemohla bych se podívat do očí nejen jim, ale vůbec ne sobě.

Nabubřelost pomalu opadá, ale pořád jsem na sebe pyšná. Nemyslím v rámci makrosvěta, ale svého vlastního mikrokosmu, ve kterém je to obrovský úspěch. Podobného se mi dosud nedostalo. Dosud to byly malé úspěchy. Nikdy jsem nevyhrála jedinou literární soutěž. Nedostala jsem se ani na výtvarku na peďáku v Olomouci. Jediné místo, kde jsem excelovala, byly semináře tvůrčího psaní pod vedením jak výborných, tak marných lektorů. Nyní se dostávám na místo, kde budou možná lepší autoři, než jsem já. Dostanu se na místo, kde budu muset svůj styl psaní radikálně změnit a svůj přístup ke svým trezorovým záležitostem umožnit hromadě lidí. Je to jako kdybych celý tělocvik podepírala branku a najednou dostala medicinbalem do břicha.

Možná se mi konečně povede dopsat nějakou delší prózu - to jsou zatím moje plány na léto. Do léta se chci naučit dřepy na jedné noze kvůli slackline. Najít pražské bydlení, gynekologa, místo, kde budu vyměňovat krevní plazmu za pětikilo per dva týdny. Zatím se tím ale nechávám unášet, užívat si pohodlné peklo, než mě začne pohánět vůle Boží.



Myslete na mě a držte mi palce.

8 komentářů:

  1. Moc ti to přeju! Na seminářích Tvůrčího psaní jsi excelovala :) byla jsi rozhodně nejlepší. A je to úžasná příležitost. Jsem zvědavá, jak se ti tam povede a fandím ti.

    OdpovědětVymazat
  2. Gratuluji ti. :)
    Asi opravdu nakonec všichni skončí v Praze.
    Celkem se divím, že se tak těšíš na LE, za ty prachy by se mi tam rozvalovat nechtělo...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vyjde to nejvýhodněji. Vlakem drah vyjde student okolo 280 plus pes, vlakem LE při včasném nákupu 217, pes zdarma.

      Vymazat
  3. Moc gratuluju! Věřím, že jsi ve správný čas na správném místě a že takhle mělo být. Jednou z tebe něco bude (ne že bys teď nebyla :D) a historkou o policajtech budeš bavit diváky talk show.
    Díky za zprostředkování toho, jak vypadají přijímačky na FAMU, to musel být sám o sobě velký zážitek a zkušenost.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Byl. Nepokrytecky jsem si přiznávala, že mi to stačí, a že nevím, jestli tam vůbec chci jít. Přece jen, po jednom neúspěšném studiu mě to bude stát majlant. Naštěstí mám kolem sebe spoustu fajn lidí, kteří mě podporují. Cítila bych se blbě, kdybych tu šanci pustila.

      Vymazat
  4. Gratuluju :) Já o té škole uvažuju, pořád nevím, jestli tam chci. Něco jako tvoje články jsem hledala, abych se dozvěděla něco o přijímačkách a ty to máš hezky sepsaný, děkuju :D To platí i o tom článku o univerzitách :D Teď rozhodně vím, že mi nestačí, když umím docela slušně psát (aspoň si to o sobě myslím :D ) ale o technice filmu nevím skoro nic. Samotnou by mě zajímalo, jestli vůbec někdy budu schopná si nějakou školu vybrat a pak se tím živit :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky.
      No, jako myslím, že jsem to psala už v předchozím článku - o technice filmu vím lautr kulový a ani jsem se tím netajila. Docela se tam chytali za hlavu, ale asi je zaujalo to moje psaní. Takže když máš řekněme odpovídající formu talentu nebo píšeš o tématech, co jim padnou, tak to klidně zkus. Zase kdyby tam brali každého technicky zdatného, ale bez talentu, to by ta naše kinematografie asi moc nedopadla.

      Vybrat, vybrat... já si FAMU nevybrala, nějak se tam nehrnu, já si tam dala přihlášku, aby mi to nebylo jednou líto, že jsem mohla alespoň mohla vyzkoušet využít svůj potenciál na maximum, nicméně bych se tam konečně mohla naučit řemeslo, ke kterému mám předpoklady. A to je důvod, proč se tam těším. Díky za koment.

      Vymazat

Počítadlo návštěv