čtvrtek 13. dubna 2017

Chytroprdka radí: jak to chodí na univerzitě?


Dlouho jsem nic nenapsala, tak jsem se rozhodla sdílet své skromné životní zkušenosti s těmi, kteří v daných situacích tápají. A rozhodla jsem se začít radami týkající se studia. Budu moc ráda za vaše osobní zkušenosti k tématu. A možná mě v ledasčem budete chtít opravit nebo doplnit.


Takže začínáme:
zdravím maturanty, budoucí maturanty a všechny, kdo uvažují o studiu na univerzitě, případně si sem přišli zavzpomínat. Začnu teda tím, co by měla pro vás univerzita představovat.

V našem státě funguje několik institucí tohoto typu, většina z nich, nad kterými patrně uvažujete, jsou tzv. "veřejné vysoké školy". Znamená to, že studium zde je většinou financováno ze státních peněz. Pro vás to znamená omezenou dobu studia zdarma. V bakalářských programech jde o tři roky a magisterských o dva. V obou případech je to vyměřený čas obvykle stanovený výukovým plánem. Máte také k dispozici jeden rok studia navíc, tedy možnost o rok přetáhnout (když například odkládáte státnice nebo bakalářskou práci). Pokud překročíte tuto dobu studia, tedy doporučenou dobu studia navýšenou o jeden rok, platíte poplatek za DELŠÍ studium, který bývá dost mastný. Pro představu: v Praze stojí započatý semestr 15 tisíc, v Brně 18 tisíc a v Olomouci 20 tisíc. POZOR, do doby rozhodující pro tento poplatek se počítá i předchozí neúspěšné studium, což dokládá můj případ: čtyři roky bakaláře, vyhazov a další studium budu muset přežít na čínských nudlích. Což je důvod, proč jsem článek začala touhle neveselou věcí.

Teď k těm příjemnějším věcem. 

OBORY STUDIA
Nemusíte si nutně vybírat univerzitu, ale lze studovat klasicky na vysoké škole. Co tak pozoruju, klasické vysoké školy se většinou vyznačují specifickým zaměřením (např. VŠE, VŠB), například na ekonomiku, techniku, pedagogiku... Univerzity u nás většinou vznikly už ve středověku, respektive stojí na základu z této doby, jejich nejstarší fakulty bývají spíše teologického zaměření (bývalé kněžské semináře, například Univerzita Palackého). Rozsah témat, které lze studovat na univerzitě, je široký. Lze studovat nejen teologii, ale třeba medicinu, ekonomiku, psychologii, právo, filologii (jazyk a literatura), umění, historii... Na Moravě se často studenti rozhodují mezi Masarykovou univerzitou, nebo Univerzitou Palackého. Univerzita Palackého většinu oborů nabízí pro denní studium, na MU se dá ve velkém studovat i distanční formou. 
Některé fakulty nabízí i dvouobory (filozofická fakulta, pedagogická fakulta), v rámci nichž jsou studijní plány odpovídajícím způsobem obměněné tak, aby byla výuka zvládnutelná. Někdy lze zvolit i dvouobor z různých fakult, ale na základě mně donesených zkušeností to může být někdy problém při kolizi rozvrhu.

Obor je nutné dobře zvážit. Ne vždy lze obor jednoduše změnit, například na UPOL to vůbec nejde a i při změně dvouoboru na jednobor je nutné znovu projít přijímacím řízením a případně si některé předměty uznat, umožňuje-li to plán. Každý promrhaný den studia vám pak může chybět (add můj případ popsaný výše). 

ROZVRH
Setkala jsem se s obory, kde je rozvrh daný, ale já osobně zažila rozvrh s volným výběrem termínů. Není to vždy výhra. Univerzity vyučují několika způsoby: formou přednášky, výuky a cvičení. Přednášky bývají většinou nepovinné (já osobně neměla nikdy problém s předmětem, kam jsem nechodila na přednášku, navíc jsem zažila spoustu odborníků na problematiku, kteří za těch 45 minut nevysvětlili nic podstatného) a často jen nastiňují téma k samostudiu (což neplatí u náročnějších oborů, jako je "medina"). 

Cvičení a semináře bývají povinné, s docházkou, většinou 75%, což odpovídá tak dvěma absencím. Na tyto absence se většinou není nutné nějak vymlouvat, učitel  se nezajímá, jak je využijete, klidně se můžete všichni sebrat a jít do hospody (jen doporučení: v případě, že to uděláte, vyrozumte vyučujícího, ať tam, chudák, nekouká do zdi). Pokud ale po vyčerpání absencí onemocníte nebo vám umřou všechny babičky a dědečkové, musíte pak absenci dokládat a pak už je na vyučujícím, zda je uzná, nebo se domluvíte na zvláštní práci navíc. Výstupem pro přednášky bývá často zkouška, ať písemná nebo ústní, semináře a cvičení se zakončují zápočtem. Ten může být udělen za splnění předem daných podmínek (splněná minimální docházka, odevzanou práci, test... mnohdy nejzbytečnější předměty vyžadují všechno uvedené).

U nás na úvodní hodině každý vyučující rozdával handouty nebo je jinak nasdílel. Handouty obsahovaly doporučenou a povinnou literaturu, podmínky splnění předmětu, povolenou absenci, kontakty, časy konzultací, témata hodin a referátů i s daty, kdy bude dané téma prezentováno.

PŘEDMĚTY, KREDITY, PODMÍNKY
Pokud není rozvrh daný, přistupuje se k předmětům následovně: v rámci jednotlivých studijních plánů se zpravidla předměty rozdělují na povinné, povinně volitelné a volitelné. V každé z těchto skupin jsou uvedeny minimální počty kreditů.
Nejprve asi vysvětlím, co je to kredit, protože někomu jsem to nezvládla vysvětlit dodnes.
Řekněme, že máte povinnost splnit z povinně volitelných předmětů devadesát kreditů za studium. Máte k dispozici několik předmětů, z nichž si vyberete ty, které vás profilují nebo zajímají. Za splnění každého znich získáte určitý počet kreditů. Rozvrh si musíte sestavit, aby vám na konci studia vyšlo alespoň požadované minimum této kategorie. V našem příkladu tedy devadesát.

Některé školy určují minimum za semestr nebo rok. Nesplnění tohoto minima může být důvodem pro vyloučení. Děje se tomu tak kvůli studentům, kteří neberou studium vážně, nebo se zapsali do studia z jiných důvodů, než je vzdělávání.

Přístup k těmto kategoriím se liší škola od školy. Na UPOL je nutné splnit každý předmět kategorie A, předmět se dá zapsat dvakrát a na splnění jsou tři pokusy (tedy celkem šest pokusů, někdy se stává, že student z nějakého důvodu v prvním roce nevyužije první tři pokusy, pak si předmět zapíše znovu a zbudou mu jen tři další rok). Každý třetí pokus bývá komisionální. Po nesplnění tohoto předmětu následuje vyloučení ze školy (můj případ).

Co se týče béček, na UPOL není nutné je zakončit úspěšně, avšak každý nezakončený B předmět je nutný nahradit v dalším semestru jiným předmětem této kategorie o stejné nebo větší kreditové hodnotě. Výjimečně lze přesunout kredity v rámci semestru (například pokud máte spoustu béček, nemusíte studovat další předmět B).

BYDLENÍ
Pokud máte trvalé bydliště v jiném kraji, než sídlí univerzita, máte nárok na ubytovací stipendium. Většina škol dává jako další z podmínek první probíhající studium, tzn. se změnou oboru o toto stipendium přijdete. Většinou bývá okolo 500 až 700 Kč na měsíc, vyplácí se jednou za semestr či za kvartál a peníze lze využít, jak sami chcete.

Osobně doporučuju bydlení v bytě. Koleje bývají leckdy dražší, než lůžko "ve vlastním". V bytě si můžete dovolit větší pohodlí a zábavu, nebuzeruje vás žádná kolejbába, ale zase má své vlastní nevýhody.

ISIC
S nástupem do školy získáte magickou kartičku ISIC. Ta vás stojí okolo dvou set na rok, prodloužení platnosti se každý rok znovu platí. S platným ISIC průkazem lze levněji cestovat a nakupovat, vydávat se za kulturou, v rámci univerzity bez prodloužení validace lze kartu použít na interní záležitosti (kopírování, půjčování knih, vstup do budov).

Některé školy nabízí alternativu pouze pro interní potřeby. ISIC je však platný mezinárodně a zastupuje potvrzení o studiu. V některých městech nahrazuje kartu dopravního podniku nutnou pro zakoupení měsíčního kuponu (v Praze nebo Olomouci, jinde jsem to neověřovala).

OBECNÝ PŘÍSTUP KE STUDENTOVI
Na vysokých školách není zpravidla zvykem vodit studenty za ručičku a přimhuřovat oči, jako se to děje na školách nižších skupin (VOŠ, SŠ). V praxi zde funguje přístup "co si nezařídíš, to nemáš". Nikdo za vás nehlídá rozvrh, docházku, splnění praxe, splnění kreditů. Jsou zde dané podmínky a datum, do kdy je musíte splnit. Nic víc nikoho nezajímá. Nesplníš = letíš. Propásneš ten nebo onen deadline? Tvůj problém. Osobně mi tento přístup vyhovoval, stejně jako anonymita, jakou nabízí prostředí několika tisíců studentů a stovek zaměstnanců. Ačkoli jsem dopadla jako sedláci u Chlumce, nikdo mi nelítal za zadkem, mohla jsem si prokrastinovat do alelůja a povinnosti splnit, když jsem měla čas a náladu.

Takový přístup si ale žádá docela složité byrokratické přístupy, nicméně v roce 2017 většina škol funguje na elektronických systémech, takže není nutné běhat jak tajtrlík po všech čertech. On-line se zapisuješ, odepisuješ, omlouváš, často i posíláš práce, někde se vykonává on-line i zkouška.

Každopádně univerzitní prostředí je velmi inspirativní. Lze zde potkat spoustu užitečných lidí a zajímavých osobností. S univerzitami spolupracují největší špičky a mnohé zde vyučují. Univerzita není učňák, nevyučíš se zde právníkem či učitelem, ale získáš spoustu znalostí oboru a tvůj pohled na svět se navždy změní.

Konec hlášení.


6 komentářů:

  1. Univerzita není učňák :D To asi mluví za vše. Miluju ty otázky začínající: "A když jste se učili psát...", když řeknu, že studuju žurnalistiku. Boha, nikdo tě tam psát nenaučí! :D
    Na vysvětlování kreditů se mi osvědčilo přirovnat to k bodům. Jako se na ZŠ bodují testy, na vysoké dostáváme body/kredity za splněné předměty a musíme jich nasbírat určitý počet. Nebo o 29 víc, pokud si nemůžeme pomoct :D

    OdpovědětVymazat
  2. No vidíš a já mám zrovna na naší mini-katedře ráda to, že pro ně nejsem prostě jenom anonymní student číslo xy, ale že tam probíhají interakce. Často se už studenti z nižších ročníků můžou podílet na chodu katedry (projekty, akce...) a odměnou bývá nejen pocit být při tom, ale často i nějaké drobnější stipendium.

    OdpovědětVymazat
  3. My si rozvrh nemohli vůbec zvolit jak chceme, ani na mé předchozí vysoké kterou jsem studovala. Rozvrh byl prostě daný. Letos dokončuju studium a docházku máme teda mnohem přísnější, těch 75 % docházky máme na přednáškách, na cvičeních můžeme chybět buď jednou, když učitelé velmi přivřou oči, nebo častěji ani jednou a jakoukoli absenci je nutno nahradit. Bydlela jsem nějakou dobu na kolejích a můžu za sebe říct, že už NIKDY! To už bych si radši lehla venku pod stan! :D Teď jsem ve vlastním a je to žůůůžo! Jinak s některými učiteli máme hodně osobní přístup, s jinými ne. A na elektronickém systému jede naše škola tak z poloviny, takže něco je v pohodě elektronicky, ale něco si člověk musí hlídat, aby si to za včasu oběhal a něco nepropásnul. A jinak my máme na splnění předmětu tři pokusy. A pokud nesplníme, tak prostě letíme, žádné dodělání další rok. A přítel to má celé na vysoké zase jinak. Myslím si, že je to škola od školy. Jinak jeden můj kamarád studuje na UPOLu a narozdíl ode mě má teda brutální leháro. Až mi trošku neleze do hlavy, že ty rozdíly mezi školami jsou až takové, mělo by se to aspoň trochu sjednotit. Ale nestěžuju si že on má leháro a já makám jak šroubek. Zase díky tomu se teď o mě zaměstnavatelé přetahují a místo mám už zajištěné a fakt super místo (podle mě). Kdežto ten kamarád nemá nic a asi nakonec ani nic v tom oboru nesežene, jak to tak vypadá.

    fellienm.com

    OdpovědětVymazat
  4. Já za rok maturuju, takže se postupně začínám děsit nejen toho, ale i vysoké :D Zatím mám největší problém si vůbec vybrat školu :D No uvidíme, asi nemá smysl se bát předem.

    OdpovědětVymazat
  5. Ahoj Myško královní :)
    Předně- tvůj blog se mi moc líbí. Dnes jsem pročetla většinu článků (prokrastinuju ve zkouškovém) a některé mi opravdu pomohly. Tam, kde popisuješ, jak se stavíš ke studiu bohemistiky s odstupem času, mi úplně mluvíš z duše- mluvím o výrocích typu: "Přečetla jsem velkou spoustu věcí o různých spisovatelích, abych si pak nepamatovala vůbec nic a vůbec k ničemu mi to nebylo." (nepravá vedlejší věta). Já studuju bohemistiku na UPOLU druhým rokem a mám právě takové myšlenky jako zůstat, odejít...? Některé předměty fakt nedávám, hlavně kvůli jejich zbytečnosti (alespoň z mého pohledu) a budoucnost ohledně uplatnění je taky nejistá. Když jsem pak jela na literárněvědnou konferenci do Brna, tam se mi zase hrozně nelíbilo v tom "vědeckém prostředí". Ať už se rozhodnu jakkoli, děkuju, že jsi sdílela svoje zkušenosti. Plyne mi z nich hlavně jedno důležité poselství- nikdy není pozdě začít dělat věci, které chceš a miluješ.

    OdpovědětVymazat