úterý 10. října 2017

Chtěla jsem prostě štěně.

Říkala jsem si, že namísto planého poučování napíšu svůj příběh a příběh mý malý blběny. Takže se pohodlně usaďte a čtěte.

Jsem proti množírnám. Teda dneska. Dneska už vím, co je to průkaz původu, k čemu slouží a co zaručuje. Vím, co jsou to chovatelské stanice a jak velkou práci s pejsky mají. Vím, co očekávat, když kupuju čistokrevného psa. Vím, že neexistuje nic jako nadbytečné štěně, miničivava/minijorkšír a čistokrevný pes bez PP. Dnes už bych našetřila pár tisíc a koupila si psa s papíry. Ale tehdy jsem nic z toho nevěděla. Myslela jsem, že psi se vychovávají páskem, protože mi to řekli.

Chtěla jsem prostě štěně. Fenku, ideálně bílou, malé plemeno. A tak mi ji přinesli.  Vořecha. Voříšci jsou prý zdravější, odolnější, říkali mi lidi. Dnes už dokážu natvrdo přiznat, že podmínky, ze kterých Peg vzešla, splňují definici množírny v širším smyslu. Nekastrovaná, nehlídaná fena bez patřičných zdravotnických testů, s kdovíjakým rodokmenem a zatížená kdovíjakými degeneracemi. Štěňata mívá pravidelně, část se rozdá, část záhadně zmizí. Krmená snad odpadky, lidmi, kteří si myslí, že řízek je dobré jídlo pro batole. Otec štěněte neznámý, bylo mi řečeno, že byl "malý, bílý". 

Nechtěli za ni ani korunu a ještě mi ji přinesl švagr před dům. Co víc si přát?

Když jsem poprvé tu bílou měkkou kuličku dostala do rukou, brečela jsem. Bála jsem se že jí ublížím. Bylo jí šest týdnů a koukala na mě dost nechápavýma očima.

Střih.

Stojím nad nerezovým pultem u veterináře. Doktorka syčí bolestí a třese rukou. Peg si strhla košík a lékařku pokousala, protože se jí nelíbilo sono. Ani holení břicha. Ale muselo to být, protože při kastraci objevil veterinář něco zvláštního.

Vysvětlení: nechtěla jsem štěňata, nevěděla jsem co s nimi, neměla jsem potřebu mít Peggyina štěňata a koneckonců mi připadalo zvrácené si z ní dělat Simíka. Ač je doma, nechtěla jsem, aby se v případě zaběhnutí se vrátila s dárečkem. To je vše. Ano, zvolila jsem pohodlnější řešení. Vraťme se k veterináři.

Veterinář otevřel fenu a viděl, že je něco blbě. Přesněji řečeno něco v poměru 1:3. Ledvina psa Peggyiny hmotnosti by měla být velká asi jako větší švestka. Peggyina ledvina má velikost pěsti. Poté, co jsme si na ni všichni v ordinaci lehli, nechali se pochcat a chvilku snášeli to nešťastné úpění, se lékaři konečně mohli  podívat, co se jí odehrává v bříšku. Najeli ultrazvukem na místo, kde byla umístěna zvětšená ledvina. A tam nic. Černá díra. Obrovský monstrum.

Internista mi později vysvětlil, že ledvina s největší pravděpodobností nesplňuje funkci ledviny, ale může nějak jinak držet Peggynčino tělíčko v rovnováze, takže jsme tam tu věc nechali. Nicméně ten útvar připomíná ledvinu jen tím, kde leží a na co je připojen. Jinak je to obří boule plná neznámé tekutiny. Klidový režim. Dieta. Jedna funkční ledvina a balon, který ji může zabít. Fenu, která ráda skáče, běhá, byla by parádním adeptem na agility. Ne. Klidový režim.

A aby toho nebylo málo, zpackala jsem výchovu. Pes občas vyjel, nesnesl jisté typy lidí, a i když se mi podařilo ustálit jeho agresi, občas prostě skočí před někoho cizího a řve a řve a řve. Kurs poslušnosti absolvován, články Desenského a Milana načteny, dokonce i kniha o pozitivním upevňování. A pak jsem se dostala k informaci, že psi se mají odebírat od matky až po osmém týdnu. Jinak jsou prý agresivní a labilní.

Okay, takže to není jen moje vina. Ale nevím, zda se mi ulevilo.

Víte, ono je jedno, co si myslíte o průkazech původu a čistokrevných psech. Jen chci upravit vaše domněnky o vořeších:

Ne, není jedno, že neznáte jejich původ a genetické vady.
Ne, nezáleží na tom, že je jaký je a vy ho tak máte rádi.
Ne, nezáleží na tom, jak by měl ten či onen pejsek krásná štěňátka.
Ne, fena fakt netouží být matkou. Je jí to u zadku.
Ne, fakt nemusí být fena alespoň jednou v životě matkou.
Ne, voříšci fakt nejsou zdravější, než papíroví psi.
Ne, neexistují mini, midi, maxi, mikro čivavy/jorkšíři.

A abychom si ještě ujasnili některá závažná fakta:
Ano, každé štěně z řádného vrhu má papíry.
Ano, kastrace je řešení.
Ano, je nemorální vydělávat na děloze nevinného zvířete.
Ano, je nemorální chtít peníze za psa bez průkazu původu.
Ano, je nemorální a bestiální množit zvířata bez ohledu na jejich zdravotní stav.
Ano, já mám papíry, mám rodný list a znám svou anamnézu.
Ano, má smysl tohle psát do zblbnutí. Mám naději, že to jednou lidi pochopí.
Ano, ano, ano!

Pokud nutně musíte kupovat pejska za jinou investici, než je cena očkování nebo adopční poplatek, uvědomte si, že kupujete zboží a chcete jej za tu cenu v dobrém stavu. Bez ohledu na to, jak máte nebo nemáte v plánu svého psa milovat, jistě nechcete pejska, který bude trpět a financovat nesmyslné výdělky lidem, co mu to utrpení způsobili.

Řádná chovatelská stanice do psů víc nasype, než na nich vydělá, kvůli různým testům na časté genetické vady, velmi kvalitní krmení a veškerý full servis. Množitel si na rozmnožovací soustavě svého psa vydělá na dovolenou nebo nové stereo. Kasírujou několik tisíc krát počet štěňat a jejich jediná investice je pytel Propeska za dvě stovky. Připadá vám to fér?

A ponaučte se i z mé obrovské chyby kdy pes sice nestál ani korunu pořizovacích nákladů, ale Peg má doživotní handicap kvůli tomu, že pár bezmozků neřeší nekastrovanou fenu. Do budoucna můžeme předvídat bolesti a vysoké náklady za různé operace, kterými se budu snažit svému voříškovi zmírnit trápení. Miluju svého psa, ale až jednou odejde za duhový most, její případný následovník bude von Bahnhof s rodokmenem a genetickými testy. Jsem pevně rozhodnutá.


1 komentář:

  1. Jaj, ono je to dosť zamotaný problém. O tom, že psov bez papierov NIE sa nemá zmysel baviť. Skôr či neskôr človek zistí, že aj ten oriešok trpí na nevyrovnanú povahu spôsobenú nahodným množením a ani s tým zdravím to nie je výhra.
    Lenže potom sú tu rôzne škandály a podvody zo strán chovateľských staníc. Keď k tomu prirátame fakt, že sa cieleným chovom znehodnotilo mnoho plemien lebo štandard sa zameriava na výzor a ženie sa do extrémov, tak človek vážne nevie odkiaľ si psa zaobstarať a či vôbec.
    Ďalšieho psa už asi nechcem...

    OdpovědětVymazat

Počítadlo návštěv