čtvrtek 21. února 2019

Moje podivná jógová praxe

Mohla bych napsat úplně normální recenzi – a krásnou! Ale já jsem si řekla: žádné pochlebování. A když jóga, tak v jakémkoli centru v zemi.


  Já se tu prezentuju jako podivná směska ezolesany, začínajícího "grunge" umělce a enviromentálního nácka, ale pravdou je, že moje zasvěcení do některých odvětví životního stylu jsou pro mě velmi povrchní. Jsem trochu pankáč a mám dojem, že šprtání čehokoli brání životu, aby byl zábavný. A stejné je to i s mou jógovou praxí.


Týden v ašrámu

  V reálu je to se mnou nějak takhle: jsem letitý samouk, jednou mě máma jako dítě vytáhla s partou kámošek do ašrámu ve Střílkách s myšlenkou "bude to sranda, budeme tam jíst kořínky a spát na zemi". Pravda byla jen o píď dál tomuto tvrzení; kořínky se tam nejedly, sranda to docela byla, moje první souvislá jógová praxe byla celkem zajímavá zkušenost, ale první setkání s vegetariánskou (s odstupem času si říkám, že snad i veganskou) stravou mě docela zničilo. Hned druhý den jsem si místo čaje do hrníčku načepovala nějakou pálivou omáčku a jediné, co z té doby dokážu pojmenovat, je klaso. Dokonce bych přísahala, že ačkoli se poslední tři roky stravuju (až na mírné opilecké chlebíčkové výpady, které nepokrytě přiznávám a stydím se za ně) většinou vegetariánsky (částečně vegansky), kromě zmíněného klasa jsem nic podobného nepozřela.

Není k dispozici žádný popis fotky.
Náš oběd v ašrámu na Moravě.

  Klaso mě ve Střílkách totálně dostalo a od prvního vzájemného seznámení jsem jej od kuchyně požadovala denně. Jaké to bylo překvapení, když jsem si jej koupila podruhé při vysokoškolských studiích a zjistila jsem, že jeho chuť naprosto nezaměnitelně připomíná... chleba. Prostě chleba. Nedokážu popsat, co ti mágové v kuchyni s tím divným válečkem ve střívku provedli, ale tehdy mi jako chleba nepřipadalo. Svoje dělalo nejspíš taky to, že vlastně veškeré jídlo v tomto zařízení nabízené bylo sypké, suché a všechno páchlo jako divná směsice pohanky a špaldy. Někteří z party se s tím nemohli moc smířit a v nejbližší možné době přeběhli cestu a v protější sámošce si koupili deset deka salámu. Holt tělu neporučíš.

Krátké exilové období

  Od té doby jsem se s jógou nějak zásadně nehnula. Občas si pustím nějaké fajn video, přečtu knížku a zkusím pozici dítěte, ale žádné větší otevření se nekoná. V minulosti mě hodně podnítilo vysazení hormonů. Až hysterický strach z návratu ke stavu před hormony mě donutil změnit životní styl. Mimo stravování a změnu hygienických potřeb jsem využila i základní jógové prvky. V této době jsem měla krátké "exilové období"; tedy šlo o několik týdnů, kdy jsem opustila domov a pobývala jsem v prostředí, které mě neskutečně posouvalo vpřed. Přitom nešlo o žádný ašrám, ani pobyt ve tmě nebo podobnou ptákovinu, byla to prostě změna prostředí, kde jsem žádoucím způsobem postupně měnila své zvyky. A rozvíjela jsem zde i svou jógovou praxi. Long story short: na zem jsem nedosáhla (ale skoro!!!), šlachy jsem měla pořád stažený, ale na druhou stranu jsem nějak automaticky srovnala svoje biorytmy. 
  Například na letním soustředění jsem dobrovolně vstávala v šest hodin, brala deku a odcházela cvičit a "meditovat" na molo u Vltavy. V té době ještě všichni vyspávali kalbu, ale mně to tak nějak nevadilo. Nejen že nevadilo, ale i prospívalo. I po zdravotní stránce byla spousta věcí v mém životě ok. Už z toho důvodu se chci k praxi pomalu vrátit. Potřebuju srovnat některé procesy ve svém těle, protáhnout si a celkově se uvolnit. Stává se mi poměrně běžně, že během cvičení nebo po něm začnu brečet jak malá holka a cítím se, jako by mi někdo sňal z ramen velké těžké břemeno.
  Ale i doma bylo cvičení fajn, zvlášť nemusela-li jsem spěchat. Ideální bylo zatopit si v krbu a sledovat při cvičení praskající oheň. Jelikož jóga vede ideálně právě k rozdmýchání vnitřního ohně, měl krb i jistou podprahovou funkci.


Na soustředění jsem si našla i chvíli na fotku. Moment, kdy v šest ráno vychází slunce nad chladivý les a čas od času vás vyruší příliš hbitá ryba lovící potravu.

Moje první lekce

  Úplně jsem zapomněla na hodinu powerjógy v Domě dětí a mládeže u nás ve městě, kde se sešlo pár zdejších mamin (a tátů), aby si "dali do těla". Tyhle formy jógy (stejně jako hot jóga a podobné záležitosti) jsou pro mě nepochopitelné a neakceptovatelné. Není to to, co bych osobně potřebovala. Nicméně Praha nabízí mnohé. Některá studia nabízí první lekci jógy zdarma a já se tak nějak rozhodla všechny vyzkoušet. Začala jsem Octárnou v Holešovicích, která mě překvapila moc příjemně. Vlastně to bylo plnohodnotné jógové studio, kde voní difuzér, hraje meditační hudba, cvičí se na opravdových jógamatkách namísto karimatek, můžete si půjčit i meditační sedáky a podobné nesmysly. Cvičitelé v takových centrech jsou fakt profíci, praxi vykonávají roky a znají i veškeré filozofické pozadí, které je vážně nápomocné k tomu, aby začínající "jógíny" bavilo jak cvičení, tak návštěva centra samotná (což je vlastně v jejich zájmu, že jo). Z Octárny jsem odcházela protažená, maximálně uvolněná, navíc namazaná nějakým fakt hodně příjemným voňavým olejem (což trochu kazí fakt, že se mezi sálem a recepcí prochází přes fitko smrdící potem).
  Seznámení s jógamatkou pro mě bylo takřka revoluční. Celé ty roky jsem nechápala, proč si sakra lidi pořizují na cvičení jógy echt speciální podložky, když stačí blbá deka. No, faktem je, že blbá deka asi stačí, ale s karimatkou, kterou vám na cvičení strčí low cost studia, školy a s největší pravděpodobností na ní asi začíná spousta lidí, se to fakt nedá absolutně srovnat. Oba dva povrchy mají tak odlišné vlastnosti, že se mi i po jednom cvičení na "echt speciální podložce" vrací na karimatku hodně špatně.
  Trh dokonce poslechl různé "non toxic less waste" šílence (jako je jeho dobrým zvykem) a začal nabízet i jutové jógamatky, což je záležitost trochu nákladnější, ale je to docela zajímavý challenge. Jutu občas používám při ručních pracích, takže by mě zajímalo, jak se na takovém povrchu denně sjíždí pět až deset kol pozdravů slunci. No, snad mi někdo poreferujete.

  Jsem sama zvědavá, jak dlouho mi to nadšení vydrží a jestli bude mít nějaký pozitivní vliv na můj zdravotní stav. Dej Bůh že ano.

logo

2 komentáře:

  1. Jógu cvičím sama doma YouTube a Zuzanou Klingrovou a moje telo je za to vdacne. Nemam ziadne jogomatky cvicim na chlapovej karimatke alebo iba na zemi.
    Ale chystam sa na gravidjogu ale to radsej do centra pod vedenim nejakej skuswnej lektorky a mozno o tom napisem 😊😊.
    12 rokov som zila na vegetarianskej strave a citila som sa fakt super. Vyhovovala mi vedska kuchyna a stale mi nejde do. hlavy ako z tekvice dokazu urobit taky zazrak chuti. Hold, od isteho casu sa mi z cukiny a brokolice zacal dvihat zaludok a okrem surovej zeleniny som do ust nedokazala dat nic. Zlakla som sa ze nechutenstvo, nakoniec to bolo iba tehotenstvo. Verim ze po tom sa k tomu opat vratim.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já to taky nechápu. Jsem asi na vege vaření asi moc pankáč.
      Co se týče centra, ráda bych zkusila hormonální jógu, ale to je zatím mimo moje finanční možnosti.

      Vymazat

Za každý přidaný komentář obživne jedno koťátko. Díky!

Provozovatel webu:

Kristýna Vaňková, IČO: 07876807
Kontakt: kristyna.copy(v)gmail.com
Kompletní údaje o provozovateli ZDE.